Tetínský statek po letech jako výzva předků

BEROUNSKO, sobota 18. září 1993

"Svět se v poslední době stává stále menším a menším. Proto není důležité, jestli budu žít tady nebo v Kanadě," řekl nám pan Jan Důras

Podnikání v jakékoli formě je pro cizince, nebo člověka, jež delší dobu nepobýval v naší zemi, tvrdým oříškem pro specifické problémy, které přinášejí počátky tržního hospodářství u nás. Obzvláště jedná-li se o současnou transformaci českého zemědělství. Vlastně se dá říci, ze pokud se touto problematikou zabývají, je to spíše výjimka. Abych zjistil, jak je současná situace viděna očima k nám navrátivšího se Kanaďana, navštívil jsem v Tetíně rodinu Důrasů, kteří se rozhodli, ze statku vrátí i jeho někdejší lesk. Položil jsem několik otázek panu Důrasovi jun. (26), na které ochotně odpověděl, byť rodný jazyk jeho předků mu stále činí jisté potíže.

VELMI PĚKNÁ BUDOVA statku sice upoutá pozornost, ovšem i ona musí časem, ve vnitřních prostorách projít stavebními úpravami.
Foto MARIE DLOUHÁ

Jak se Vám daří adaptovat na náš způsob života, zvláště když jste tak dlouho žil v úplně jiných podmínkách a ve velkém městě?

"Musím říci, že se mi zde velice líbí, a protože jsem se o práci v zemědělství zajímal už i v Kanadě, až tak veliký rozdíl zde nevidím. Těžké to pochopitelně je, zvláště když mám Kanadu velmi rád. Ovšem je to pro mne výzva a těžký úkol. A tak jsem se ho rozhodl zde úspěšně splnit".

Čím jste po převzetí statku začal?

"Tady to po našem převzetí vypadalo velmi špatně. Byl zde ohromný nepořádek, a proto jsme se snažili v první etapě si udělat alespoň základní prostor pro pozdější možnou činnost. Dále jsem si tu dal úkol, aby zaměstnanci, kteří zde nyní pracují, byli spokojeni, neboť nemůže být prosperujícího statku bez spokojených lidí pracujících na něm. Na počátku jsme si s nimi vše otevřeně probrali a nyní mohu říci, že z nich a jejich práce mám velmi dobrý pocit. A pokud jde o lidi celkově, všude jsou stejní. I v Kanadě jsou lidé pracovití a lidé líní a vždy záleží na tom, abyste si uměl ty správné lidi vybrat. To je základ, na němž se dá něco stavět. Snad bude spokojenost i na jejich straně."

V které oblasti se nejvíce bude pohybovat produkce vašeho statku?

"V současné době je to chov hovězího dobytka a s tím spojená produkce mléka, o níž se domníváme, že může být ekonomicky výhodná z důvodu malé vzdálenosti od Prahy. Nakonec nemohu zapomenout ani na chov koní. Prozatím máme jen dva, ovšem časem chceme i toto rozšířit".

Jsou s produkcí mléka spojené nějaké problémy?

"Jistě, problémy bychom najít mohli, zvláště pokud jde o spolupráci s naším odběratelem - Radlickou mlékárnou. Ovšem tyto problémy naleznete dnes asi u každého obdobného zařízení... Myslím si, že častější spoluprací se odstraní i tyto menší zádrhele. Navíc máme pochopitelně své vlastní, řekl bych vnitřní problémy. Mohu například uvést řešení větších výběhů, čímž bychom chtěli chov dostat blíže volné přírodě, což je pro dobytek nejpřirozenější. A také nám dělá starost nevyrovnaná dojivost jednotlivých kusů".

V té chvíli jsme se přiblížili i k Janu Důrasovi, který nám rovněž rád sdělil některé své postřehy.

"JE TO TĚŽKÝ", říká Matthew, "já mám moc rád Kanada a její příroda. Ale je to pro mě challenge (výzva - pozn. red), proto chci uspět."
Foto P. HALABURDA

Kdy vás poprvé chytla myšlenka přivést zpět na statek svoji rodinu a znovu zde začít hospodařit?

"Pochopitelně jsme se zajímali, co se stalo s naším rodinným majetkem za tu dobu, co jsme zde nežili. Ale než jsme se ho znovu ujali, bylo nutné, aby vznikly ty správné zákony, které nám k tomu vytvořily podmínky. Pochopitelně to představovalo spoustu dalších problémů, při kterých nemalou roli hrála již tradiční česká byrokracie. Ovšem pokud se jednou pro takovýto krok rozhodnete, musíte počítat s problémy a problémy jsou pro to, aby se překonávaly".

Jak jste zapadli mezi zdejší obyvatele a jaký máte pocit z toho, že se opět nacházíte v místech pro vás tak důvěrně známých?

"Nedomnívám se, že náš návrat do obce byl něčím mimořádným. S místními obyvateli, dle mého, vycházíme bez problémů. A z toho, že jsme na místech mého mládí, z toho mám pochopitelně jen ty nejpříjemnější pocity."

Na moji poslední otázku zda i on nepomýšlí na trvalé přesídlení do Čech, mi odpověděl:

"V dnešní době nemůžu odpovědět, že natrvalo budu bydlet v Kanadě, či někde jinde. Svět se dnes stává stále menší a menší. Já proto nevidím problém v tom, že budu žít čas v Kanadě a čas zde, vše je dnes tak blízko..."

Povídání s oběma pány bylo ohromně zajímavé, bylo vidět, že jsou rádi, že se mohou věnovat něčemu, co byli kdysi jejich předci nuceni přerušit. Přejme jim, ať jim ten 'český sen' vyjde, abychom mohli příště přijet na návštěvu úspěšného, vzkvétajícího statku.

(hal)